4 způsoby, jak žít skutečně svobodně
(i ve smečce)

I když je výraz „svobodná žena“ docela hodně očerněn (pro většinu lidí znamená pouze neprovdanou ženu – což je to nejhorší vůbec nebo tak něco), pro mě je to jedno z nejkrásnějších slovních spojení na světě. Svobodná žena je totiž sama sebou v celé své kráse a divokosti, a proto věřím, že právě svoboda je nejhlubším základem štěstí.

Jenže… My ženy jsme od přírody pečující a milující stvoření. Pro ty, které milujeme, bychom se rozdaly. Někdy tak moc, až překračujeme své vlastní hranice, a to v tomto případě málokdy končí dobře…

Ale jak tu hranici poznat? Jak se svobodně a beze strachu odevzdat hluboké lásce a nenasadit si okovy slepé oddanosti, neztratit sama sebe? Jak být milující a pečující partnerka, matka, sestra a zároveň svobodná žena? Jak žít ve své smečce svobodně?

Já sama jsem si vyzkoušela mnoho způsobů (Včetně těch „extrémních“ a ehm yeah… ty opravdu nefungují. Překvapivě.), až jsem osvědčenou metodou pokus/omyl dospěla ke čtyřem životním zásadám, o kterých dnes můžu spolehlivě říct, že mou svobodu ochrání nejen před světem, ale i přede mnou samotnou.

1. Převzít zodpovědnost za svůj život

Sestro, chceš dělat to, o čem jsi vždy snila? Chceš být opravdu šťastná, aniž by ses musela bát, že ti někdo tvé štěstí vezme? Tak uchop svůj život do svých rukou! Pochop, že ty jsi stvořitel – bohyně svého vesmíru!

Od dětství nás okolní svět přesvědčuje, že náš život a štěstí má v rukách někdo jiný – osud, bůh, náhoda, partner… No, tak to je blbost. A navíc nebezpečná, protože právě kvůli tomuhle přesvědčení si mnohdy lidé nejdou za svými sny (případně to vzdají příliš brzy).

Máte svůj sen? Už víte, co od života skutečně chcete? Jděte si za tím! Kousejte a škrábejte, když vás budou chtít zastavit. Obezřetně sledujte vaše vlastní strachy, nedovolte jim, aby vás svedly z cesty. A jestli se ke svému cíli nedostanete dveřmi – nevadí, běžte třeba komínem anebo si cestu probourejte skrz zeď! A hlavně, věřte si!

Snad nic na světě nemůže dát člověku takový pocit svobody, jako když se stane pánem svého života. Navíc hned jak si na vlastní kůži vyzkoušíme, že naše sny a touhy – naše štěstí – si můžeme opravdu dát jen my samy, přestaneme to vyžadovat po okolí. Ze vztahů najednou zmizí strach ze ztráty i závislost a my si tak můžeme naplno užívat našeho společného času – spolu a přece svobodně.

2. Svoje problémy si řeším sama

Milovaná, pamatuj, že jsi silná a mocná válečnice. Neexistuje překážka, kterou bys nedokázala zdolat! Není problému, který nedokážeš vyřešit! Nevzdávej se a najdeš cestu.

Sice se to stále týká prvního bodu, ale je to natolik důležité téma, že si zasluhuje zvláštní pozornost. Rozhodně netvrdím, že musíme být za každou cenu na všechno samy, to vůbec ne. Naopak, je úžasné a krásné, když máme někoho (ideálně více lidí), kdo nám dělá život i starosti snadnější. Ale opět je safryš podstatné, kde je hranice.

Problém totiž nastává, když si myslíme, že samy bychom to nezvládly. (Ta fáze kdy se, když máme problém, automaticky otáčíme na svého nejbližšího – nejčastěji partnera – s otázkou co máme dělat, jak se rozhodnout…) V tu chvíli totiž se svými problémy odevzdáváme i svou svobodu. Jestliže uvěříme, že jen on/oni můžou vyřešit naše starosti, v celku logicky na nás začne útočit strach, co bychom si počaly, kdybychom o něj/ně přišly.

Když si ale uvědomujeme, že bychom si i samy vždy nějak poradily, přijde místo strachu jen radost a vděk. Vděk za pomoc a radost za to, že máme někoho, s kým si navzájem (!) ulehčujeme a zpříjemňujeme život.

3. Mé pocity jsou důležité

Žena – ta, která dokáže stvořit život, ta, jež je bránou k těm nejhlubším a nejintenzivnějším pocitům a prožitkům. Nezapomeň, sestro, to, co cítíš, je důležité! Tvé potřeby jsou důležité! To ony z tebe dělají ženu. Proto si nikdy nenech namluvit opak!

Snad nic ženského není tak znehodnocené jako ženské pocity. Jsme přecitlivělé, plné rozmarů, nevíme, co chceme, a nedejte božstva, abychom dostaly menstruaci! Nekonstantní, nevyrovnané… Nepochopené.

Jen stěží můžeme být svobodně samy sebou, když, dokonce i ve vlastní smečce, musíme bojovat o právo cítit, co cítíme. Když i v našem vlastním teritoriu je na naše pocity nahlíženo ve smyslu „Nojó, máš zase tu svoji náladu, viď… Nedostalas to náhodou?“

Může se nám někdo divit, že nakonec vybouchneme a chceme být teď a tady brány vážně? Jistě že ne! Jenže naše smečka to mnohdy nechápe. Vidí jen, že jsme přehnaně vylítly kvůli „nějaký hovadině“. Nechápou, že ten problém je mnohem hlubší (a dost často právě proto, že to nevidíme ani my samotné), a tak se zas utvrdí v diagnóze „přecitlivělá ženská“.

Ženské emoce jsou ohromným darem – pokud s nimi umíme zacházet, pokud si rozumíme. A tak vykašlat se na to, jak nevyrovnaná svému okolí připadám, a dát si čas a prostor na to pochopit se, je to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat. Pak nám totiž už nikdo nebude moci namluvit, že jsme „jen přecitlivělé, že přeháníme“. Budeme vědět, kde je pravda, a budeme si za ní pevně stát! A smečce nezbude nic jiného, než se to naučit respektovat.

4. Čas osamotě

Odvahu, sestro bojovnice! Ta děsivá temnota jsou pouhé stíny vržené vysokými skalisky. Tak udělej ještě jeden krok – překroč je a nakoukni za ně, vidíš, jakou nádheru skrývaly? Toto je tvá duše, tvé útočiště, zdroj tvé síly!

Že ticho léčí, je obecně známo. Stejně jako fakt, že v samotě nejlépe nacházíme naše skutečné já i vlastní klid. Proto nemá smysl, abych se tu na to téma rozepisovala víc. Co bych ale ráda zdůraznila, je důležitost samoty z pohledu svobodného života ve smečce.

Zvyk je neúnavný návštěvník. Ani si ho nemusíme v každodenním shonu všimnout a už se nám stěhuje do naší nory. Proto je tu tento poslední bod, abychom ani ve spokojeném rodinném/partnerském… životě nezapomněly, jak spoléhat jen samy na sebe, že my jsme strůjci svého štěstí. Pak se opravdu můžeme oddat životu ve smečce naplno, beze strachu a svobodně.

Jak zit svobodne

foto: Marketa Novak – Photographer

AUTOR: Diana Průšová 2017